Texty

                                           DŮM BEZ OKEN                             SLZY V OČÍCH TVÝCH

                                           ILLUSSIONIUM                               ZATMĚNÍ

                                           NARKÓZA                                       JISTOTA

                                           MĚSTO UŽ SPÍ                               UŽ NÁS TU MÁTE

                                           SLUNEČNÍ ERUPCE                       MŮŽE SE STÁT

DŮM BEZ OKEN

Každé ráno vstávám pro nový den, každé ráno vstávám šťastnej jsem

Bydlím tam v tom domě bez oken, střechu nemám vidím nebe jen

Zahrada má je samý květ, nestarám se o ten divný svět, hej

Zahrada má je samý květ, jaký je divný ten náš svět

Krásně voní záhon růžový, proč se střílí to mi nikdo nepoví

Každé jaro všechno kolem rozkvete, proč se musí dít ty hrůzy prokleté, hej

Bydlím sám v tom domě bez oken,

Nad hlavou mám modré nebe jen,

Každé ráno vstávám pro nový den,

Že nic kolem nevidím, šťastnej jsem, hej

Bydlím tam v tom domě bez oken, střechu nemám vidím nebe jen

Zdi mě chrání před tím světem zlým, jsem tak šťastnej, že tu hrůzu nevidím

Vidím jenom nebe nad hlavou, v jeho jasné modři útěchu mám svou, hej

Bydlím sám v tom domě bez oken,

Nad hlavou mám modré nebe jen,

Každé ráno vstávám pro nový den,

Že nic kolem nevidím, šťastnej jsem, hej

ILLUSSIONIUM

Kolem jen poušť a sluncem žhavý písek, kolem jen žár a nebe bez mraků,

Ticho hrozivé, dusno tíživé, pít jenom trochu pít,

Toužím jen pít, jenom trochu pít

Do dálek snů karavana táhla za bohatstvým světů neznámých,

Pouští záludnou, bouří písečnou, sám živ jsem zůstal sám,

Docela sám, živ jsem zůstal sám

Pátý den peklem tím se ploužím, pátý den smrti unikám

Za vlahou oázou, za fatou morgánou, žízní hnán

Slunce mi mozek žárem týrá, písek je voda třpytivá

Klamnou tou iluzí, vysílen, vyčerpán, umírám

NARKÓZA

Sed jsem si do lodice z březového listí, nad hlavou vznášejí se květy zelené,

Stromy jsou chobotnice, ranní vzduch je čistý, trampoty jsou teď vzdálené,

Růžový, svět je růžový, růžový se zdá,

Zázračný elixír mi dodá novou sílu, vyrve mě z objetí všedních starostí,

Život pak vidím jako nejkrásnější vílu, žít se pak zdá být radostí,

Růžový, svět je růžový, růžový se zdá,

Na nebi čtyři slunce svítí, vůně jsou křidla motýlí,

Západ se rudou krví třpytí, když se den ke konci nachýlí,

Pár doušků vyvolává spoustu fantazií, obrazce podivné mi v mysli vytváří,

Barvy hned kontrastují, hned se zase kryjí, chmurné se všechno rozzáří,

Růžový, svět je růžový, růžový se zdá,
Růžový, svět je růžový, růžový se zdá,
Růžový, svět je růžový, růžový se zdá,
Růžový, svět je růžový, růžový se zdá,

MĚSTO UŽ SPÍ

Přišel čas k spaní, město šlo spát, jen pár chodců hledá svůj pozdní cíl, 

Noc je má paní, já mám ji rád, škoda, že netrvá chvíli dýl,

Z tváří mi smývá, svým dechem omamným, prach, pot a krev mých starostí,

Svůdně na mě kývá, gestem záhadným,  a já vím, že mě zas dobře pohostí

Město už spí, jenom já bdím, s noční tmou se objímám,

Jenom noc smí hladit mě po skráních, ať jsem si jist, že nejsem sám,

S nocí se žením, při každém zšeření, každý úsvit nás rozvádí,

Noc je má paní, nic se na tom nezmění, ať si kdo chce, co chce vyvádí

SLUNEČNÍ ERUPCE

Pokaždé, když den se ze sna ráno probudí

Paprsek sluneční, když mě přes tvář uhodí

Je to rána, že se mi to nemůže jen zdát

Celý den jsem potom akorát

Zjistil jsem že zlepšují mou činnost srdeční

Záhadné a podivné erupce sluneční

Když pak někdy se mnou začnou všichni čerti šít

Jisté je že na slunci se musí něco dít

A když je mi jindy zase náhle do tance

Můžou za to protuberance

Lepší pro mě nežli všechny kursy taneční

Jsou záhadné a podivné erupce sluneční

Když mě začne slunce do zad abnormálně hřát

Obvykle mi dojde co je nutno udělat

Hormony se vzbouří znásobí se potence

Prostě pak jsem bez konkurence

Jasné je že zvyšují mou stránku kondiční

Záhadné a podivné erupce sluneční

SLZY V OČÍCH TVÝCH

Hořké slzy v očích tvých, já vím, dobře znáš to na mě hrát

Lítost tvá je jako sníh, já vím, v předjaří, když začne tát, hm hm hm

Z očí čerň máš na tvářích, já vím rozmázlou jak květů pel

Rty ti úsměv rozzáří, já vím, zase jsem naletěl, hm hm hm

Znáš to na mě dobře hrát

Víš že slzy na mě platí

Víš, že odpustím ti rád tvůj každý pád, mám tě rád

Déšť se třpytí na řasách, já vím, hořký déšť z očí tvých

Slzy velké jako hrách, já vím, kutálí se po tvářích

ZATMĚNÍ

Přitrouble se z okna dívám hrozně zívám, cítím se jak prošlý zavináč

Každopádně po ránu se neusmívám, zbořený jak prasklý květináč

Včera večer to jsem vám byl chlapík jinačí, ani nevím, s kým a co jsem pil

Vzpomínám si matně, že mi chodník nestačil, napůl mrtvý jsem se probudil

Mžourám z okna, bába si jde po ulici, přes pankejt si cestu nezkrátí

Tašky leží, flašky letí po silnici, vratné láhve ty už nevrátí

Díky za to, že už nejsem na tu bídu sám, milý objev s chutí oslavím

Pro láhev do špajzu se svižně vydávám, jak sloup stojím, očím nevěřím

Ani jedna láhev není nedopita, z devíti jich zbylo míň než půl

Vybíleno čistě, prostě kalamita, zůstal tu jen ocet, pepř a sůl

Co se v noci přihodilo, mozek namáhám, cítím, že jsem přežil zatmění

Na tak náročné dílo nemoh jsem být sám, začínám mít divné tušení

Jistá kráska nesla tašky, já ji domů vzal, slíbila mi ráj na zemi

Pak vzala i prázdné flašky, bůh ji potrestal, teď se válí mezi lahvemi

JISTOTA

Vytáčí mě jistá jistota, že po pátku přijde sobota

Jistých je jistot jistě víc, ani nevím jak bych to měl říct

Nikdo kolem netuší že, mám s jistotou potíže

Jako praví negativisté soudím, že je všechno nejisté

A proto mi jisté jistoty převracejí pevné hodnoty

Nikdo kolem netuší že, mám s jistotou potíže

Všechno co je jisté, mě jistě znejistí

I to co je čisté se časem znečistí

Já totiž vím co vím (vím co vím)

Já totiž vím co vím (vím co vím)

(On zřejmě) Nikdo kolem netuší že, mám s jistotou potíže

Jen jedno jisté mám, víc nežádám

Jen to jisté mám, vybral jsem si sám

Jedno jisté mám a to si užívám

Je to ta kapela, co to tu právě rozjela

Je to ta kapela, co to tu rozezvučela

Adresa kapely: Zlín a blízké okolí, Victoria Regia

Victoria Regia, Victoria Regia, Victoria Regia

UŽ NÁS TU MÁTE

Už nás tu máte, moc nás nevítáte

Jste cool či lazy, nebo nás málo znáte

Vy máte svoje vály a my zase své

Protože vám to pálí, bude rozumné

Vydržet do skončení produkce nebo dne

Ono to nějak dopadne

Do placu dáme písně hodně známé

Od útlého mládí si je zpíváváme

V nich kočka leze dírou, oknem zase pes

Sekeru vzal mi hajný, jen do lesa vlez

A tu snad nejznámější, v níž nám spadla pec

Tak tu si dáme nakonec

Na pražském mostě konvalinka roste

Jako v téhle písni je to vlastně prosté

Když si ne vyhovíme, nezboří se svět

Ne každý si hned musí s každým rozumět

Ať je vás dva tisíce, anebo jenom pět

Zkusme to spolu vydržet

MŮŽE SE STÁT

Může se stát, že slunce nesvítí

Jak rabiát, co soucit necítí

Ti šero dnů na konci roku saje z těla sílu žít

A příští ráno bývá problém vstát

Je zaděláno průšvih udělat

Je přece dávno známo, že se děje jen, co má se dít

Přesto nevěš hlavu, zůstaň stále zpříma stát

Vždyť i na porážkách dá se vydělat

Věř tvrzení, že dál hru musíš hrát

Že ač se nevítězí, nelze vzdát

Může se stát, že vstřícné zázemí

Ti jedenkrát na peklo promění

Tvá vlídná dáma, bláhově sis myslel, že vše o ní víš

Zapomněl‘s známou pravdu k věření

Nad kterou mávnou jen nezkušení

Že do melounu, dýně a do ženské prostě nevidíš

Přesto nevěš hlavu, zůstaň stále zpříma stát

Vždyť i na porážkách dá se vydělat

Věř tvrzení, že dál hru musíš hrát

Že ač se nevítězí, nelze vzdát

Lítá tu pták, má barvu nebeskou

Jeho zobák si vříská jen tu svou

Všude křičí, že vůčihledná nerovnost je nejrovnější

Vběhneš do hejna, ptáci odletí

Šlápneš do lejna, je to prokletí

A čím dál více přátelíš se s budoucností nejsvětlejší

Přesto nevěš hlavu, zůstaň stále zpříma stát

Vždyť i na porážkách dá se vydělat

Věř tvrzení, že dál hru musíš hrát

Že ač se nevítězí, nelze vzdát