H ISTORIE - Začátek

Píše Fera:

V roce 1970 již existovala v Kostelci u Zlína (tehdy Gottwaldov) jedna kapela, která si říkala "JUPITER". Tuto kapelu založil Jarda Štuler, který hrál na sólovou kytaru. Další členové byli, Vašek Hudeček, ten hrál na doprovodnou kytaru, dále tam hrál Vlastik Fišer na bicí nástroje a na basovou kytaru to už ani nevím kdo, to ještě upřesníme v průběhu času. Potom tam byl ještě jeden velice zajímavý člen kapely, ten nehrál vůbec na nic, ale bez něho nemohla kapela existovat. To byl živý maskot a fanda kapely na život a na smrt, Břeťa Hovadík, nebo-li "Hoves" (bohužel již není mezi námi). Břeťa nikdy nechyběl na žádné zkoušce a samozřejmě taky na žádném vystoupení. Jeho typické zvolání na zábavách bylo: "Ať žije Victoria Regieee."
Do této kapely jsem byl přizván, už ani nevím přesně z jakých pohnutek, bylo to na zábavě na Sokolovně ve Štípě, když Jadra za mnou přišel a pozval mě, abych s nima šel hrát basovou kytaru. Kluci se o mě nějak dověděli, protože jsem zrovna v té době chodil do hudební školy k panu Mikulcovi ve Zlíně, kde jsem se učil hrát právě na tento nástroj. Pan Mikulec byl z Luhačovic a vzal mě pod svá křídla i když mě bylo už 17 let a já jsem u něho strávil dva roky výuky specielně na basovou kytaru. Nevím proč, ale od začátku jsem chtěl vždycky hrát na basovku, to mě nějak učarovalo, to dunění, vždycky se říkalo, že basa tvrdí muziku a potom taky na bicí, ale o tom až někde jinde. No prostě jsem začal s klukama hrát na basu.
Zkoušelo se na různých místech. Prvním místem, kde jsem začal s klukama zkoušet byla ZDŠ ve Štípě,...................pokračování bude následovat

Píše Milan: Victoria Regia se rozjíždí

Bylo to začátkem května 1972. Protože se díky odchodům na vojnu koncem dubna rozpadla luhačovická kapela Tripe alias Stíny, v níž jsem působil, byl jsem zrovna na volné noze. Na provozní praxi v Rudém říjnu (navštěvoval jsem zrovna chemickou průmyslovku) jsem se potkal s Ferou Velikovským. Ten mě pozval na zkoušku jeho skupiny do Kostelce.
V sobotu 14. května jsem se tam s kamarádem Lojzou na kole vydal. Hoši tenkrát zkoušeli v kosteleckém kinosále na „Radnici“. Na basu hrál – a dobře – Fera, na kytaru – dost bídně – Vašek Hudeček a na bicí – hodně mizerně – Vlastík Fišer. Hlavní opora sestavy kytarista a zpěvák Jarda Štuler, i když v té době sloužil vlasti jako lapiduch u vojenského útvaru ve Valmezu, byl zrovna v ten den přítomen. Měl totiž, jako mnohokrát předtím i mnohokrát potom, černou vycházku. Právě on a Fera se jevili být použitelní. Vašek byl zase nepostradatelný, protože působil i jako technik skupiny, studoval elektrotechnickou průmyslovku a slaboproud byl jeho velký koníček a drží se jej dodnes, ale to už je zase na jiné psaní. S klukama jsem se dohodl, že s tím zkusíme pohnout, ale s jiným bubeníkem. Vlastík byl dobrý golman místního fotbalového týmu, ukončením bubenické činnosti se příliš netrápil.
Na příští páteční zkoušku jsem přivedl k bicím Jirku Zwickera, s nímž jsem se znal dosti dlouho. On bydlel ve Zlíně na Fučíčce (čtvrť J. Fučíka, dnešní Obeciny) a já naproti přes vizovickou výpadovku na Bartošce (Bartošově čtvrti). V klukovských létech jsme tedy byli příslušníky nepřátelských uskupení. Později jsme spolu nějaký čas hráli na KEZu u pana Květoslava Trávníčka. Jirka byl rázný bubeník a velký dříč. Vašek dostával pořádné kapky a rovněž na sobě makal. Protože Jardu čekal ještě necelý rok vojny, sestava se pod názvem Victoria Regia ustálila takto: bicí Jura, basa a zpěv Fera, kytara a zpěv Vašek, sólovka a zpěv Milan. Každý z nás nějaký funkční aparát vlastnil a díky Vaškově fundovanosti a Jirkově zručnosti jsme z desek vyřazených pingpongových stolů postavili zpěvové reprobedny, koupil se zesilovač, Jura vyrobil šibenice k mikrofonům a mohlo se jít na věc. Kromě převzatých skladeb od Beatles, Rolling Stones či CCR jsme začali tvořit. První naše písně byly Sluneční erupce, Dům bez oken a Kazisvět. Postupně přibývaly další jako Město už spí, Rýže z Kazachstánu, Revoluce, Vojákova zpověď známá spíš jako Válka atomová a Illussionium, což byl první pokus o složitější kompozici. Přes léto jsme vydatně pokročili a docela slušně jsme se sehráli.
To už jsme zkoušeli v budově Národního výboru ve Štípě. Po neshodách s místním kovářem, který nemohl kvůli našemu hluku – zejména base – po obědě v sobotu a v neděli spávat, jsme opustili azyl kosteleckého kinosálu. Nová zkušebna měla i strategickou polohu, byla blízko štípské sokolovny, budoucí naší domovské scény. Zkoušívali jsme od pátečního odpoledne do nedělního pozdního odpoledne a bylo to znát – pokrok byl nezadržitelný. Na podzim jsme přizvali ke spolupráci Broňu Topičovou, s níž jsem si zazpíval duet Hey Paula od dua Paula & Paul, dále můj vlastní duet Sněží, napsal jsem duet Bimbo a pro ni sólovou Pročpak prší. Pomáhala i s vokály v jiných skladbách.
V listopadu jsme si střihli vystoupení v aule štípské školy a pak přišlo první oficiální hraní – mikulášská zábava ve Velíkové. Hračka dopadla dobře, měli jsme úspěch. Největší bomba byla naše vlastní soulová píseň s anglickým textem Dreaming About My Baby – ta se musela třikrát opakovat, a v tomto předvánočním čase aktuální Sněží. Navázaly se zde nové kontakty a ty jsme v brzké době řádně využili. Pokračování příště.....